Jak jsem na tom po dvou letech po programu Cambridge Weight Plan

Za pár dní to budou přesně dva roky, co jsem vpadla do Cambridge Weight Plan. Přesně 29. 4. 2017. Toto datum si budu pamatovat už napořád, protože to jsou takové moje druhé narozeniny. Do té doby jsem se trápila svými kily a pořádně nevěděla, co s tím mám dělat. Všechny možné diety zabíraly jen částečně, protože jsem shodila a zase přibrala. Jojo efekt jak vymalovaný. Ale tenhle příběh jsem už podrobně popsala ve svém prvním článku.

V CWP jsem hubnula pod dozorem své poradkyně a dnes snad mohu říct, přítelkyně Ing. Viki Handrychové v Karlových Varech. Je velmi empatická, milá a co zvládá skvěle, je povzbuzování. Podařilo se mi dostat dolů 30 kg za pár měsíců. Od té doby se plus minus nějaké kilčo držím. A víte, čím to je? Viki mi vysvětlila dost podstatnou věc. Pokud totiž najedete zpátky na starý způsob života, je to celé k ničemu.

Strava a pohyb

Takže sportuji, cvičím zumbu, běhám (což jsem už od základky nenáviděla, kdykoli se ohlásil běh na 1500 metrů, šly na mě mdloby a běhat 10 minut na vzdálenost, tak to bylo peklo). Dnes uběhnu 4,5 km a kupodivu plíce nikde nehledám a nohy fungují, aniž by se třásly jako rosol. Běhám jen tak, pro sebe, rozhodně se nesnažím trhat rekordy a na to, že bych uběhla maraton, fakt neaspiruji. Jezdím taky na kole, zase jen tak rekreačně, ale to se taky počítá. A hlavně chodím. Prostě se hýbu a mám z toho radost.

Co se týče stravy, tak to se vyhýbám mouce a cukrům. Samozřejmě, že když mě honí mlsná, tak si něco dobrého dám. Ale je jen občas a pak to kompenzuji pohybem. Jím spoustu zeleniny, miluji ovoce, takže bych za domem snesla ananasovou plantáž, protože na něm fakt ujíždím. A bílkoviny – maso, sýry, bílé jogurty…

Když jsem se přestala hýbat

V loňském roce od října jsem se připravovala na závěrečné zkoušky z výchovného poradenství (jedna vysoká škola mi asi nestačila), psala jsem závěrečnou práci a pak se učila. Takhle zuřivě jsem se neučila ani na své státnice před 27 lety, protože v mém věku, letos oslavím padesátiny, blbá učitelka je na nic a ještě bych měla z ostudy kabát. Přitom jsem si do února 2019 „vyseděla“ 7 kg tuku navíc.

Zkoušky jsem skládala 2. 2. 2019, mimochodem obhajoba práce za 1 a zkoušky taky, a hned 4. 2. už jsem byla u Viki, že to musí dolů. Takže jsem se vrátila ke svým kamarádům pytlíčkům a dnes, je začátek dubna, už je to zase v pohodě. Přebytečná kila jsou pryč, já se cítím už zase v pohodě. Přitom známí říkali, že žádná kila na mě nebyla vidět. Ale to znáte sami, když se necítíte dobře, tak to v první řadě víte vy.

Po celou dobu mě zase podporovala Viki. A ještě mě přetáhla ke stravování low carb. Je prostě úžasná. Takže teď šmejdím po internetu, hledám recepty a vyrábím nezávadné potraviny, jako jsou dortíky, kaiserky, oopsie placky, domácí sýry… Psyllium, xylithol, semínka – to je teď můj středobod zájmu.

Dokonce jsou u nás na Karlovarsku kavárny a restaurace, kde je low carb strava k dostání. A ty dortíky! Peče je paní Lenka Čermáková ze Sedlecké Pivnice a jsou božské. To je jiná, pochutnáte si a ještě nemáte výčitky svědomí, že hřešíte.

Je to jen v hlavě

Celé to je ale o vašem přístupu. Buď chcete, nebo ne a hledáte důvody, proč to nejde. To pak nikdy k žádnému pozitivnímu výsledku nedojdete. Prostě nastavit hlavu a jít do toho. Fakt to za to stojí. Loni jsem se stala babičkou, mám krásnou vnučku, a letos k ní přibyde další vnoučátko. Obě moje děti se rozhodly, že se stanou rodiči. A já zase, že budu čupr babička a vnoučata si užiju.  To by ale nešlo s 30 kily navíc, vnoučátka by mě pěkně ničila. A taky na to, abych byla Babička z Boženy Němcové, mám čas, až mi bude 80.

Před dvěma roky jsem si řekla, že už nikdy nechci být tlustá. A nejsem. Ono to totiž jde!!!

P. S. A manžel mě nosí na rukou…